03.12.2014                                                                           05.11 pm

 

Síla jednoho slova.

 

Šperk. Pomáhá tohle slovíčko, nesoucí v sobě tak hluboce zakořeněnou definici a vizuální představu v nás, vůbec vlastnímu rozvoji této umělecké disciplíny? Dělají se konference, diskutuje se o tom, kam všude by se šperk mohl posunout, kudy se ubírá  a mezi jeho fanoušky panuje všeobecná snaha bořit jakési hranice mezi užitým a volným uměním. Nejsem teoretik a tak vycházím z praxe. Z činnosti autora, který má na šperky "papíry" ale zároveň který když nepoužije slovo šperk příliš brzy, je o jeho práce najednou zájem i na místech, kde se šperky nosí připnuté zásadně na šedé halence, pod velmi rudým profesionálním úsměvem a zkoumavým pohledem maskovaným kostenými brýlemi. Na zdech plátna 4x4 metry a více, ve vedlejší místnosti probíhá performance, o šperku nemůže být teď přeci řeč!

Přiznat se ke   š p e r k u   či ne? Zkoušela jsem různé modely, označkovala se známým autorem, prací kamaráda, svoji vlastní a nakonec se mi osvědčilo jít do rozhovorů šperkem neoděná. Předsudky jsou najednou odbourány a zvědavost umocňena nenápadným pohledem na můj zásnubní prsten.

Rozhovor najednou nabírá obrátky, jež mě fascinují a zajímají. Také druhá strana se slovíčka šperk nějak přestává "štítit"....